Domorodé kmeny / Portrét

Papua - Korowai


„Pro poznání života mezi nebem a zemí stromových lidí kmene Korowai jsem připraven udělat cokoliv.“

Jedním z nejdivočejších míst celé naší planety je druhý největší ostrov světa Nová Guinea, kterému dominují nepřehledné hory, rozeklaná údolí, tajemná jezera, zrádné bažiny a především neprostupná a stále neprobádaná džungle. V tomto svérázném kraji stále žijí domorodé kmeny na úrovni doby kamenné. Mnohé z nich dokonce doposud nespatřily civilizaci. To pro mě byla jednoznačná výzva, na jejímž konci bylo poznání stromových lidí kmene Korowai. Po zdlouhavé cestě napříč planetou jsem se jednoho dne pomocí stařičkého letadla přesunul do míst, kde se doslova zastavil čas v pradávné minulosti. Přede mnou bylo ale ještě několikadenní putování napříč zdejší neprostupnou džunglí. Veškerá námaha při zdolávání jednotlivých úseků cesty však stála za to! První setkání s Korowai bylo plné nejrůznějších emocí a otázek. Jaké přijetí mě v těchto končinách čeká? Dovolí mi tito lidé nahlédnout do tajů jejich života? Jak na ně zapůsobí můj vzhled a technika? Do jaké míry ovlivní má návštěva jejich čistotu? Životní styl Korowaiů je na míle vzdálený tomu mému.

Možná právě proto mě v mnohém dodnes připadá výjimečný, fascinující a možná i trochu záviděníhodný. Korowaiové jsou lovci a sběrači, kteří plně využívají všech darů pralesa. Jejich hlavní potravinou je ságo, přesněji řečeno ságová mouka. Tradiční oděvy Korowayů jsou na naše poměry velmi skromné. Jediným mužským oděvem je pouzdro na penis, který si vyrábí z palmových listů, skořápek nejrůznějších plodů v některých případech i ze zobáku zoborožců. Ženám stačí suknice ze ságových listů. Neoddělitelnou součástí jsou také síťované tašky, které nosí zavěšené na hlavě a slouží k přenášení čehokoliv. Dokonce i dětí. Antropologické odhady uvádí že 10 % obyvatel tohoto ostrova nikdy nevidělo bělocha, nikdy nepoznalo způsoby života moderní civilizace a její vymoženosti, nikdy nevidělo peníze, obraz, cihlový dům. K životu místním stačí slaměná chýše vybudovaná v korunách nejvyšších stromů 5 -30 metrů nad zemí, pár kamenných nástrojů, porozumění zákonům pralesa a rodinná sounáležitost.

CESTA ZA FOTKOU

S kmenem Korowai jsem strávil několik dní. Několik krásných dní, během kterých jsem si uvědomil jednu velmi podstatnou věc. Tři hodiny chůze pralesem od místa, kde jsem pobýval se nacházela ještě jedna vesnice, kterou obývali lidé moderní civilizací doposud neposkvrnění. Lusknutím prstu bych tak mohl být prvním člověkem, který se s nimi setká. Přivezl bych

zcela jistě velmi unikátní materiál, což byla z profesního hlediska velká výzva. Když jsem se však rozhlédl kolem sebe a podíval se na všechny ty věci, které těmto čistým lidem ukázali všichni, kteří je za posledních pár let navštívili, včetně mé osoby, a jak moc jsme navěky ovlivnili jenom pouhou přítomností jejich životy, uvědomil jsem si, že nechci měnit

a ovlivňovat místní neposkvrněné kmeny. Chci je nechat žít další desetitisíce let jejich spokojeným životem. Jedna z mnoha místních legend bohužel praví, že s příchodem bílého člověka, přijde i zánik tohoto světa. A na naplnění této legendy se hlavně z úcty ke všem takovým lidem podílet nikdy nechci a již nebudu.

error: Content is protected !!