Publikování v magazínu Koktejl speciál, číslo 02, rok 2015
Australský outback pokrývá charakteristický červený písek, ze kterého sem tam vykouknou trsy zlatavé trávy. Sluneční žár je v této krajině spalující. Rtuť teploměru se každý den hravě vyšplhá k 40 °C. Skoro by se mohlo zdát, že nic zajímavého tato pustina nenabízí. Opak je však pravdou. V samotném centru nejsuššího kontinentu světa se nad tyto rudé široké planiny tyčí monumentální symbol a posvátný střed Austrálie. Uluru, jehož záře, energie a genius loci bere dech!
Rudé srdce Austrálie leží na území národního parku Uluru – Kata Tjuta zhruba 335 kilometrů jihozápadně od města Alice Springs. Tento pískovcový skalní útvar je jedinečný nejen díky svým rozměrům. Jedná se o jednolitou skálu širokou 2,4 km, dlouhou 3,6 km o obvodu základny 9,4 kilometrů. Monolit se vypíná do výšky 348 metrů. Větší část z něj však zůstává skryta pod zemským povrchem, kam Uluru zasahuje do hloubky přibližně 5 km. Skálu nad okolní krajinu vyzdvihly mocné síly Země před více než 600 miliony lety. Velmi tvrdý pískovec je bohatý na živec. Přesto Uluru nemá šedou barvu, jak by se dalo z jeho složení očekávat. Červené zbarvení skály je dáno oxidací složek obsahujících železo, které jsou obsaženy v hornině. Původním majitelem zdejší půdy je domorodý aboriginský kmen Anangu. V průběhu kolonizace však byla i tato půda Aborigincům zabrána. Jako první Evropan monolit spatřil v roce 1872 cestovatel Ernest Giles. Koloniální jméno monolitu Ayers Rock však skále o rok později přiřkl jiný cestovatel William Gosse. Ten jako první dobyl jeho vrcholek a monumentální skálu pojmenoval na počest ministerského předsedy státu Jižní Austrálie sira Henryho Ayerse. Jelikož se ani v Austrálii čas nezastavil, mnohé se od doby před 142 lety změnilo. V roce 1985 Australská vláda rozhodla o navrácení půdy v okolí monolitu původním majitelům, a tak byl obnoven i jeho domorodý název. Doslovný překlad Uluru zní Místo, které hází stín.
Pro kmen Anangu, je celá oblast důležitým posvátným místem, jehož je Uluru svatyní a centrem veškerého dění. Ceremonie a rituály tu Aboriginci vykonávají v mnohých puklinách, jeskyních i převisech. Pro mnohé návštěvníky je příjemným zpestřením a dobrodružstvím výstup na vrchol skály. Ne vždy je však této turistické atrakci nakloněno počasí. Vrchol Uluru je pro návštěvníky uzavřen v okamžiku, kdy rtuť na teploměru stoupne nad 36 °C, nebo pokud fouká příliš silný vítr. Aboriginci však z této kratochvíle turistů příliš nadšeni nejsou a všechny prosí „Nganana Tatintja Wiya“ – „Nelezte, prosím, na Uluru.“. Aboriginci věří, že každý výstup posvátný monolit znesvětí. Za každého, kdo chce Uluru zdolat, také cítí odpovědnost. Zranění nebo dokonce úmrtí chápou jako pomstu bohů a pokud k takové nehodě dojde, musí členové kmene vykonat velmi složitou očistnou ceremonii. Celou oblast v roce 1977 australská vláda prohlásila za Národní park a pojmenovala jej Uluru – Kata Tjuta. Součástí parku je totiž také skalní uskupení Kata-Tjuta, které leží zhruba 30 kilometrů od monolitu. V překladu domorodý název znamená „mnoho hlav“. A mnoho hlav Kata Tjuta skutečně má. Tento geologický útvar se skládá z třiceti šesti samostatných zaoblených skal (dómů), které jsou rozděleny úzkými roklemi a údolími. Největší z nich, Mt. Olga, dosahuje výšky 546 metrů a je tak o necelých 200 metrů vyšší než Uluru. V roce 1987 bylo celé území národního parku zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Oblast je jedinečná nejen z přírodního hlediska, ale mnoho návštěvníků udivují také tradiční aboriginské skalní malby, které vypráví mytické příběhy o předcích původních obyvatel.
Návštěvníci národního Parku Uluru – Kata Tjuta s napětím a zvědavostí vzhlížejí k symbolu Austrálie především se západem sluncem. S koncem dne totiž magické Uluru rozehrává jedinečnou hru světla a barev. Oranžové Uluru září do krajiny. Zapadající slunce jej však pomalu zahaluje do krvavě rudého sametu. V několika málo minutách se masivní skála ve fialovém hávu připravuje na nadvládu noci. Dobrou noc dává okolní krajině Uluru hnědé barvy. Nejen díky této podívané se zde člověk alespoň na malou chvíli přenese do mytologického času snění. Do doby, kdy dle Aboriginců neexistoval člověk a svět teprve vznikal.
