Publikováno v magazínu Koktejl, číslo 05, rok 2015
Co mají společného buddhismus, Superman, Kačer Donald a Freddie Mercury? V thajském chrámu Wat Rong Khun nedaleko Chang Rai hodně. Třináct kilometrů od města tu totiž uznávány thajský umělec Chalermchai Kositpipat vybudoval neobvyklou buddhistickou svatyni. V chrámu Wat Rong Khun, kterému se u nás pro jeho bílý, nadýchaný a honosný vzhled přezdívá Šlehačkový chrám, se doslova přenesete do nekonvenčního světa buddhistického učení, thajské kultury, historie, superhrdinů, animovaných postaviček a nekonečné fantazie. Na cestě k chrámu jsme si v Chang Rai samozřejmě stopli tuk-tuk. Celou cestu hořím nedočkavostí, co nás na tomto místě čeká. Nejenom zvědavost a obliba filmů s komiksovými superhrdiny, ale také silná symbolika tohoto chrámu byly hlavními důvody, proč jsme se k Wat Rong Khun vydali. Majitel a hlavní stvořitel chrámu v jedné osobě Chalermchai Kositpipat se ve své tvorbě zaměřuje především na buddhistické výjevy. Jeho vidění světa a buddhistického učení je však velmi neotřelé. Dokazuje to i jeho největší dílo, kterým je právě Šlehačkových chrám.
Jako v jiném světě se ocitám již před vstupem do areálu. Všímám si červeno-bílých dopravních kuželů, na jejichž špičkách se šklebí rudé lebky. Našlehaný bílý chrám září do celého okolí. Ještě koncem 20. století tu stál původní zchátralý chrám Wat Rong Khun. O staré ruiny však nikdo nejevil zájem, chyběly i finance na jeho opravy. Chalermchai Kositpipat se chrámu ujal. Jeho hlavním záměrem bylo a je vytvořit centrum buddhistického učení, meditace a přiblížení buddhismu lidem. Projektem si však moderní umělec začal také realizovat sen o díle, díky kterému by se stal nesmrtelným. Chrám za své vlastní peníze začal kompletně renovovat a přepracovávat již v roce 1997. Stavební a umělecké práce však nebyly do dnešních dnů stále dokončeny. Dle odhadů samotného umělce zbývá ještě mnohé vytvořit a zrealizovat. Finální podoba chrámu by tak měla být dokončena snad až v roce 2070. Těžko odhadovat, zda tak rozsáhlý projekt může vůbec někdy skončit.
Šlehačkový chrám je zasvěcen Buddhovi. Odkazuje na jeho svět, učení a dosažení nirvány. Buddhovu čistotu symbolizuje všudypřítomná sněhově, pardon šlehačkově bílá. Do chrámu i soch jsou usazeny střípky zrcadel jiskřivě odrážející sluneční světlo. Takto je do celého světa a vesmíru vyzařována Buddhova moudrost. Hlavním poselstvím chrámu i nástěnných maleb je především únik od světské touhy, chtíče, chamtivosti a utrpení k moudrostem buddhistického učení. Před samotným vstupem do chrámu míjím dva ohromné démony, strážce chrámu s přísným pohledem. Kráčím po mostě přes pomyslné jezero neřesti, které je plné k nebi se vypínajících lidských rukou. Celý tento výjev ve mně vyvolává velmi skličující pocity. Křečovité lidské ruce symbolizují nejenom bezuzdný chtíč, ale také koloběh smrti a znovuzrození. Pokračuji dál po mostu, jehož zábradlí zdobí šestnáct plazících se a navzájem se požírajících démonů, kteří odkazují na očistu duše a následné dosažení nirvány. Po překonání této cesty vstupuji plná očekávání do svatyně.
Hlavní chrám, ubosot, se tvarem nikterak neliší od ostatních thajských chrámů. I zde jsou jasně zřetelné prvky tradičního thajského stylu, kultury, časté jsou i výjevy z thajské historie. Ve všem ostatním je Šlehačkový chrám naprosto odlišný od všech ostatních. Interiér zdobí pestrobarevné nástěnné malby s buddhistickou tematikou. Buddhu a jeho symboly a výjevy však doplňují mnohá vyobrazení superhrdinů, filmových hvězd, animovaných postaviček, ale také například teroristických útoků, dobývání vesmíru, či apokalypsy. Na stěnách tak spatřuji mnohé, např.: rošťáckého kouzelníka Harryho Pottera, mrštného Spidermana, tajemného Batmana, zeleného Hulka, usměvavého Mickey Mouse, slaďoučkou Hello Kitty, matrixového Nea, noční můru Freddyho Krugera, moonwalkera Michaela Jacksona, v neposlední řadě i útok v New Yorku z 11. září 2001. Vyvedení maleb je precizní. Kontrast tohoto díla mě udivuje, ohromuje a děsí zároveň. Do značné míry mě i tak trochu mate. Nepochopení nebo záměr? Při pohledu na zdi chrámu nevím, zda se smát a urputně hledat všechny své komiksové oblíbence, obávat se budoucnosti tohoto světa, nebo se pohroužit do svého nitra a vstřebávat všechnu sílu a poselství těchto nástěnných maleb. Vybírám si cestu niterných myšlenek a nechávám sebou prostupovat ten zvláštní pocit z tohoto místa. Chalermchai Kositpipat všemi výjevy z naší doby symbolizuje a poukazuje na stav společnosti, její povrchnost a nečistotu. Kontrast v malbách je až ohromující. Přepadá mě stísněný pocit lidské malosti a často i ubohosti a neúcty ke světu, ve kterém žijeme, neúcty, neslušnosti a netolerance k ostatním lidem a kulturám.
V okolí chrámu je vystavěna krásná zahrada, kterou zdobí další fantazijní postavy ze světa thajské mytologie, skřítků, ďáblíků a víl. Jsou jimi i například mytologičtí Kinnaree – tedy ladné bytosti s ženským tělem a ptačíma nohama. K areálu patří i zlatá budova opodál. Ale pozor, i přes honosnost se nejedná o chrám. Uvnitř jsou umístěny toalety. Výběr barvy je i v tomto případě úmyslný. Zlatá symbolizuje touhu po penězích, bohatství a světské touhy. Napadá mě, a musím se tomu i v duchu smát, že stavba a především její účel jasně říká, kam všechny tyto neřesti patří. V průběhu stavby Chalermchai prohlásil: „Pouze smrt může zastavit moji práci, ale nikdy nezastaví můj projekt.“. A jak se zdá toto dílo nezastaví ani mocné síly Země, které se před více než rokem, přesně 5. května 2014, postaraly o poškození celé stavby. Epicentrem zemětřesení bylo město Mae Lao ležící pouhých šestadvacet kilometrů od chrámu. Dvojí otřesy země o síle 6,3 a 5,6 stupňů Richterovy stupnice způsobily rozsáhle škody nejen interiéru, ale především nástěnných maleb uvnitř chrámu. Po ohledání škod odborníci zjistili, že hlavní konstrukce i statika chrámu zůstaly neporušeny. Druhý den po zemětřesení Chalermchai přislíbil, že do dvou let chrám zrekonstruuje do jeho podoby před ničivou událostí.
Wat Rong Khun je bezesporu unikátem mezi všemi těmi tisíci jedinečnými thajskými svatyněmi. Mě osobně Šlehačkový chrám zaujal hned v několika rovinách – pojetím, osobitým stylem i poselstvím, které vysílá do světa. Mnozí návštěvníci a cestovatelé vidí v tomto díle kýč, pouhou turistickou atrakci. V mém životě se snažím na vše hledět pozitivně a brát si z okolního světa to dobré. Ke smyslu života, pravým hodnotám a poznání musí každý dojít sám. Věřím, že mnohým k tomu dopomůže právě Šlehačkový chrám. Kdo chce mít otevřené oči a srdce, přemýšlet, číst a přijímat poselství, dokáže to zcela jistě i zde.
