ČÍNA - HANIOVÉ


“Lidé kmene Hani žijí v jižní Číně v horské oblasti Yuanyang, která je známá především svými nádhernými rýžovými terasami.”

Slunce pomalu vychází nad obzorem a přede mnou se odkrývá neuvěřitelný obraz rýžových teras. Svěže zelené terasy odkrývají mlhavou deku a já žasnu nad krásou, kterou ve zdejší horské krajině v provincii Yunnan zbudovali předci lidí patřící k etnické skupině Hani. Příslušníci tohoto etnika, známého také jako Ho, žijí na hranicích Číny, Vietnamu a Laosu. Jejich hlavní obživou je zemědělství. Lidé na čínském venkově však velmi často bojují s nuznými životními podmínkami. Právě tady se poprvé na cestě po Číně můžu naplno setkat s neuvěřitelným kontrastem venkova a moderních čínských metropolí. Haniové si do dnešních moderních dní uchovali velkou část svých tradic. Lidé ve vesnici se dělí o vše. To, co vypěstují prodávají na tržištích v okolních městech.

Haniové staví třípatrové domy za využití bambusu, bahna, kamene a dřeva. Jejich tradiční oblečení má většinou tmavě modrou barvu. Charakteristické jsou turbany. Barevnost a ozdoby v podobě ornamentů jsou závislé na klanové příslušnosti. Haniové jsou proslulí také díky polyfonickému zpěvu. Uctívají mnoho bohů a zvláštní úctu vyznávají duchům svých mrtvých předků. V jejich náboženské hierarchii mají významné postavení tři osobnosti: zuima řídí hlavní oslavy, beima je odpovědný za praktikování magických rituálů, nima se stará o předpovědi a léčivé byliny a na tomto postu může stanout i žena. Někteří Haniové se hlásí k théravádskému buddhismu.

CESTA ZA FOTKOU

Cesta za těmito fotkami byla plná komunikace takzvaně rukama nohama. Ve většině případů jsem se po celou dobu v Číně musel spolehnout na své základy Čínštiny, se kterými mi pomohla před cestou má kamarádka, která čínštinu vystudovala. Tady bylo ale toto málo málo. Lidé etnické skupiny Hani mluví vlastním jazykem a čínštinu příliš neupotřebí, nemají k tomu mnoho důvodů.

Bylo jasné, že bez překladatele se tu neobejdu. Vždycky se najde někdo, a v Asii obzvláště, kdo vám rád pomůže a dohodí kamaráda kamarádky. Tentokrát se předemnou zjevila drobná štíhlá žena neurčitého věku, která mě svým úsměvem od ucha k uchu ozbrojila a přesvědčila, že minimálně dny strávené s ní budou plné úsměvu. A nemýlil jsem se. Nejlepší na tom bylo to, že jsem se ve finále od ucha k uchu usmíval taky.

A to hlavně proto, že celý kraj kolem rýžových teras je neuvěřitelně malebný a připadal jsem si tu jako někde v pohádce. Na rýžových terasách mě vždycky fascinuje, jak dokáže být obyčejné pole neobyčejné a krásně. Stejně tak, jako zdejší lidé a jejich tradice. Rád bych se do toho kraje vrátil v různých ročních obdobích. Jak vypadají rýžové terasy na podzim, v zimě, na jaře? Prozatím o tom můžu jenom snít. Ale budu snít rád.

error: Content is protected !!